31.05.2010 21:55

Setkání s mistrem

 Zážitek :-)   22.6.2008  Napsal: Venca http://letani.naurovni.cz/index.php?strana=m&id=56

Tak mám kluci z neděle nový zážitek. Nejen, že jsem si ulítnul můj nejlepší letošní výkon, ale polítal jsem s mistrem termického lítání. Spolu se svou chotí mi pomohl hned po startu, který se mi zrovna nevydařil. Když jsem se ze Schmitenhöhe odpoutal, hned jsem se propadl a nepřeletěl jedno žebro na nasluněnou stranu. Tušil jsem, že to bude na tý druhý termicky slabší a využíval jsem každé možnosti se alespoň udržet, když ne stoupat. Potom jsem ty dva uviděl. Oba točili poměrně dost před kopcem, ale když jsem viděl, jak hezky stoupají, nedalo mi to a mazal hned pod ně. Vário se rozpípalo tím lahodným zvukem a já začal ustřeďovat. Pozoroval jsem je a ani jsem nerozeznal, který z těch dvou je mistr a kdo choť. Kroužili naprosto precizně, drželi rozestupy tak přesně... Nemohl jsem nemít podezření, že mají mezi sebou pravítko. Potom jsem se už soustředil jen na stoupák, který mi ukázali a když jsem se na hoře rozhlídnul, nebylo po nich ani stopy. "Škoda, už je asi neuvidím" pomyslel jsem si. Soustředíc se na let jsem z hlavy mistry vypustil. Jako cíl jsem si dal, že až dohlídnu na vodopád, otočím a pokusím se vrátit nad start. Cesta tam mi utíkala bez problémů. I jsem přeskočil poměrně snadno širší údolí. Přestože jsem měl stoupání i k 6 m/s a jednou jsem vychytal klesání okolo 7m/s, bych neřekl, že by byla termika ostrá. Když jsem viděl na vodopád, a z dálky si ho prohlídnul, vydal jsem se zpět. Let utíkal a já se postupně prokousával zpět. Nevím, už mi to tak nešlo a po taktický  chybce jsem se ocitnul v úrovni horského hřebene. Nějak se mi nedařilo ustředit stoupání. Alespoň že jsem měl už přeskočený údolí a na "Šmiťák" to už nebylo tak daleko. Rozhlížel jsem se a najednou zase vidím mistra a zase tam byla s ním. "Sakra, jak to jen dělají, že jedou tak hezky spolu", říkám si a jdu hned zase pod ně. Divný stoupák to byl aspoň pro mě. Ne a ne jej ustředit, jak bych si představoval a oni byli o tolik výš. Začal jsem trochu rovnat, abych zvětšil poloměr kroužení, když jsem se podíval na křídlo. Bylo to neuvěřitelný! Mistr byl jen několik centimetrů vedle mého křídla! Hrozně jsem se lekl a začal rovnat do přímého letu. Neuvěřitelný, s jakou přesností držel odstup několika centimetrů od vrchlíku. Prohlídnul si mě, asi aby odhadl, co snesu a začal se mi nasouvat nad moje křídlo. Skutečně jsem myslel, je se mi jde projít po padáku a přiznávám, že jsem byl nejen fascinován, ale i se trochu bál. Viděl jsem skrze křídlo jeho stín naprosto jasně. Přesouval se od pravého ucha k levému, jen uprostřed se na chvíli zastavil a několik centimetrů odcouval, aby si opět prohlídnul, co to se mnou dělá. Potom se v klidu nasunul zase nad moje křídlo. Mezi ním a potahem mého padáku nebylo rozhodně víc místa, jak na dvě tři dětské pěsti, když hrají "meleme, meleme kávu..." a začal se přesouvat pomalu dál k levému uchu. Sice jsem zařval a poslal ho mezi půlky, ale jemu to očividně nevadilo a já byl na druhou stranu rád, že mě neposlechl. Takovouhle show už nejspíš nikdy nezažiju a přesnost jeho pilotování byla opravdu úžasná! Vykouknul vedle levého ucha a začal si mě zase prohlížet. Zařval jsem "pojď ke mě", ale došlo mi, že neumí česky. Začal se opět těsně nad křídlem přesouvat zpět k pravému uchu. Prostě si tam tak surfoval a potom udělal nejodvážnější kousek. Nalítnul nějakých dvacet, třicet centimetrů před náběžnou hranu. Na chvilku tam zakotvil a potom se spustil asi půl metru dolu před šňůrami. Vydržel tam jak přilepenej několik vteřin, já držel stálou rychlost a letecká show pokračovala. Každou chvíli se na mě podíval a já jen hádal, co se mu honí hlavou. Zřejmě poslouchal Fredieho "Show must go on", když se začal kolem mých šňůr přesouvat kousek pod uchem ze předu dozadu tak, že jsem jen užasle zíral a divil se, že na ně nezahrál jako na struny kytary. Byl od nich na centimetry, ale ani jednou o ně nezavadil. Má to prostě v oku. Na chvilku se zase zastavil a civěl na mě, než se začal pomalu za šňůrami spouštět asi do půlky jejich délky, kde najednou přibrzdil a odcouval tak tři, čtyři metry vpravo za mě. Otočil jsem se a vidím, jak se pomaličku přibližuje ke mně. Natáhl jsem ruku a čekal. Byl metr od ní a jen koukal. Na ruku se vybodnul, ale srovnal se přímo vedle mě. Už jednou jsem letěl vedle orla tak na 10 metrů, či spíše orel vedle mě, ale tohle... Vidět za letu detaily i očí... Chtělo se mi bulit, že nemám foťák sebou. I bez zoomu bych cvaknul zobák toho drzouna. Zíral jsem na něj a vrýval si ten okamžik do paměti, protože to bude můj film, můj fotopapír. Celý to trvalo několik minut. Nevím tři, možná pět, ale to se nezapomíná. Rozhodně už jsem se potom nevyvzmáhal zpět nahoru, jak jinak, oproti jemu. Věděl jsem, že už nejspíš ke startu nedolítnu, ale bylo mi to tak nějak fuk. Nic víc mi ten den let nabídnout nemohl.

Už o půlnoci jsem byl doma, ale v hlavě se mi stále přehrává moje největší letecká show. Setkání s orlem v letu, je prostě něco fantastického. Jen do dnes nevím, jestli se chtěl jednoduše předvést, ale já ho podezřívám, že kdybych se mu ještě víc k samici přiblížil, asi by mi ukázal, co umí i s pařátama. Na rovinu... Všechno vidět nemusím, ale mistr vzduchu má prostě mojí posvátnou úctu a upřímnou závist. Snad někdy zase mistře...  

© Venca K.

 

  

 

 

—————

Zpět


Paragliding kurz - Kontakt: redakce@motor-paragliding.cz , partner webu:Paragliding Acro - Paragliding-4u.cz